Protože jsem to řekl/a
Když autorita nahrazuje vysvětlení i prostor pro volbu
Někdo vám něco nařídí:
"Udělej to takhle."
Když se zeptáte proč, odpověď je:
"Protože jsem to řekl/a." nebo "Já vím, co je nejlepší."
Diskuze tím končí.
Co se v téhle situaci děje
Nejde jen o samotný požadavek. Jde o to, jak je postavený:
- rozhodnutí je prezentováno jako nezpochybnitelné
- není prostor pro otázky nebo nesouhlas
- autorita nahrazuje vysvětlení
Vaše role se tak posouvá ze samostatně uvažujícího člověka na někoho, kdo má pouze vykonat pokyn.
Proč to funguje
Autorita (i domnělá autorita) v nás často automaticky vyvolává:
- respekt (i nezasloužený)
- poslušnost
- snahu vyhnout se konfliktu
Můžete si všimnout:
- váhání zpochybnit situaci
- obavy "jestli si to vůbec můžu dovolit"
- tendence ustoupit, i když nesouhlasíte
Vaše vlastní posouzení situace jde stranou, někdo už rozhodnutí udělal za vás.
Co to pro vás znamená
Pokud se to děje opakovaně:
- přestáváte se aktivně zapojovat do rozhodování
- spoléháte víc na autoritu než na vlastní úsudek
- oslabuje se vaše schopnost řídit vlastní jednání
Postupně se může vytrácet pocit, že máte na své rozhodování, a na to, co děláte, vliv.
Jak na to reagovat jinak
Cílem není bojovat s autoritou. Cílem je zůstat v kontaktu se svým uvažováním a odpovědností.
1. Požádejte o vysvětlení
- "Tohle mi nestačí, můžete mi říct proč?"
- "Rád/a bych tomu rozuměl/a."
2. Zapojte vlastní pohled
- "Vidím to trochu jinak…"
- "Podle mě by dávalo smysl…"
3. Ujasněte si své možnosti
Každá situace sice umožňuje říct "ne", ale ne vždy je to vhodné. Možná se nakonec rozhodnete udělat, co se po vás požaduje.
Ale i tehdy si můžete všimnout:
- Jak moc s tím vnitřně souhlasím?
- Dělám to dobrovolně, nebo pod tlakem?
Tohle uvědomění je důležité pro vaše další rozhodování.
Malé zastavení pro vás
- V jakých situacích automaticky ustupujete autoritě?
- Kde byste si mohli dovolit se alespoň zeptat nebo vyjádřit svůj pohled?
Někdy stačí malý krok, aby se z poslušnosti stal vědomý souhlas – nebo nesouhlas.
Další běžné varianty situace
"Jsem tvoje matka"
Stejně jako "Protože jsem to řekl/a" fungují "vysvětlení" typu "Jsem tvoje matka / tvůj otec / tvůj učitel / tvůj nadřízený", případně "Ty jsi moje dítě / můj žák / můj podřízený" a případně obecnější "Tak to prostě chodí". Ve všech těchto situacích se člověk, který něco požaduje, odvolává na svou autoritu (roli, pozici, existující hierarchii a zvyklosti), která je prezentována jako dostatečné opodstatnění požadavku.
Tlak, který vzniká, v nás vyvolává pocit, že souhlasit je jednoduše povinnost vyplývající z našeho postavení. Tak to ale není. Vždy máte právo se ptát i nesouhlasit. A zejména člověk v legitimní pozici autority musí být schopen svůj požadavek zdůvodnit věcně a racionálně.
"Přestaň se vyptávat a udělej to"
Dalším příkladem jsou přímé rozkazy typu "Udělej to". Člověk, který takové pokyny dává, předpokládá, že má právo to po nás požadovat, a my máme automatickou povinnost poslechnout.
Obdobou je "Přestaň se vyptávat", kdy je nám naznačováno, klást otázky je nežádoucí a není to dovoleno.
Opět se tak vytváří dojem, že druhý člověk nejlépe ví, co je potřeba dělat, a naše role spočívá v plnění jeho pokynů. Zkuste si v takové chvíli uvědomit, že tuto roli nemusíte přijmout.