Tak já si to tedy udělám sám/sama...
Když se vytváří pocit viny
Odmítnete pomoc.
Druhý na to řekne:
"No dobře… já si to nějak udělám sám/a."
Ale tón, výraz nebo napětí během toho říká něco jiného.
Najednou se necítíte dobře. A možná nakonec stejně přispěcháte na pomoc.
Co se v téhle situaci děje
Na první pohled nedochází k žádnému tlaku. Nikdo vás o ničem nepřesvědčuje.
Ale zároveň:
- vzniká obraz druhého jako někoho, kdo "na to zůstává sám"
- vaše rozhodnutí je nepřímo spojeno s jeho nepohodou nebo náročností toho, co bude muset sám udělat, a přeci by bylo potřeba, aby mu někdo pomohl
- objevuje se emoční napětí, které "volá po řešení"
Tlak tu není přímý. Je vytvořený tím, jak situace působí.
Proč to funguje
Většina lidí má přirozenou tendenci:
- pomáhat
- snižovat napětí
- vyhýbat se pocitu viny
Když vidíte (nebo cítíte), že druhý "není úplně v pohodě":
- aktivuje se potřeba to "napravit"
- vaše původní rozhodnutí jde stranou
Nejde už o to, co chcete vy. Jde o to zbavit se nepříjemného pocitu. Druhý člověk vás totiž pouze nežádá o pomoc, ale naznačuje, že co se mu stane, je vaše zodpovědnost: "Když to nezvládám já, tak musíš ty."
Co to pro vás znamená
Pokud se to opakuje:
- začínáte reagovat spíš na emoce druhých než na vlastní potřeby a preference
- nesete odpovědnost i za to, co není vaše
- vaše "ano" vzniká z tlaku, ne z volby
Dlouhodobě to vede k únavě, frustraci nebo pocitu nespravedlnosti.
Jak na to reagovat jinak
Cílem není ignorovat druhého. Cílem je nepřebírat odpovědnost, která vám nepatří.
1. Uznejte situaci – bez převzetí odpovědnosti nebo viny
- "Chápu, že to pro vás není ideální."
2. Zůstaňte u svého rozhodnutí
- "Stejně ti s tím teď nepomůžu."
- "Tohle pro vás neudělám."
3. Vnímejte rozdíl mezi náladou druhého a vlastním rozhodnutím
Můžete si v duchu připomenout:
- "To, že je druhému nepříjemně, neznamená, že dělám něco špatně."
Malé zastavení pro vás
- Jak se cítíte a jak reagujete, když vidíte, že je někdo zklamaný nebo nespokojený?
- Kdy pomáháte proto, že chcete – a kdy proto, abyste se zbavili nepříjemného pocitu?
Tohle rozlišení je často jemné, ale má velký dopad na vaše rozhodování.
Další běžné varianty situace
"Já už opravdu nemůžu!"
V podobných situacích jsou také velmi běžná prohlášení jako "Já už vážně nemůžu!", "Mám toho strašně moc..." nebo "Co mám podle tebe dělat?".
S člověkem, který je zjevně ve stresu, máme sklon přirozeně soucítit. Ale ze soucitu se může velmi snadno stát pocit, že je naše povinnost zasáhnout a situaci pro druhého zlepšit nebo vyřešit.
Je naprosto v pořádku pomoct, pokud jste se tak vědomě rozhodli. Ale jestli máte pocit, že pomoct zkrátka "musíte", zkuste se na moment zastavit, v klidu se nadechnout a pak ještě jednou zvážit své kapacity a co skutečně chcete.
"Můžeš za to ty"
Občas přenášení zodpovědnosti sklouzne až k tomu, že vás po odmítnutí pomoci druhý obviní, že jste způsobili situaci, ve které teď je. Například: "Kdybys mi pomohl/a, nebyl/a bych teď v takové situaci!", "Kvůli tobě mám teď problém" nebo "Vidíš, co jsi způsobil/a?".
V podstatě tak říká: "Tohle jsi způsobil/a a teď máš povinnost to napravit." Ani jedno z toho není pravda. Odmítnutím pomoci se z vás nestává příčina problémů někoho jiného a nevzniká žádná povinnost ho zachraňovat.
Otázka zůstává stále stejná: "Chci a můžu právě teď pomoct?"