Nedělám to, na čem mi záleží
Když nám na to, co je pro nás opravdu důležité, nezbývá čas ani energie
Každý z nás má určitou omezenou zásobu energie. Pokud ji věnujeme pořád jen povinnostem nebo očekáváním ostatních, ve chvíli, kdy máme možnost dělat něco skutečně smysluplného, nám už možná žádná energie nezbývá. Zásoba byla vyčerpána.
Svědomitě plnit své povinnosti je velmi dobrá vlastnost, ale i ta potřebuje rozumné hranice. Pokud každý náš den vypadá jako jeden dlouhý seznam "musím", málokdy zbyde čas také na něco jiného, a když už ano, máme sílu a motivaci sotva na to, abychom se svalili do křesla a možná si pustili televizi nebo projeli sociální sítě.
Věci jako vztahy s blízkými lidmi, pohyb, klid, tvoření, drobnosti, které nám dělají radost... to vše jde pod tíhou povinností zpravidla stranou jako první. Děláme, co musíme, ale na to, co nás baví, nabíjí a na čem nám doopravdy záleží, už není kapacita.
Většina z nás si například uvědomuje, že naše zdraví nebo čas strávený společně s někým, koho máme rádi, má pro nás mnohem větší hodnotu, než třeba dokončení projektu v práci. Přesto je pro spoustu lidí běžné, že dnes opět zůstanou tři hodiny přesčas v práci, aby stihli termín, i když to znamená, že si nestihnou jít zaběhat a přijdou o odpoledne, které chtěli strávit s partnerem. Na druhou stranu, odejít z práce o tři hodiny dřív, protože chceme cvičit a pak být s rodinou je velmi výjimečné. Hodně lidí pravidelně bojuje s tím, aby z práce vůbec odešla včas. Pokud máme pocit, že je něco naše povinnost, stává se z toho často automatický důvod, proč je potřeba obětovat vše ostatní.
Problém často nebývá v tom, že nemáme jasno ve svých hodnotách. Nesoulad vzniká tím, že nedokážeme svou energii investovat takovým způsobem, který zajistí, že nám zůstane dostatečná kapacita jak na to, co je nutné, abychom přežili, tak na to, díky čemu se cítíme skutečně naživu.
Poznáváte se v některých z těchto situací?
- Máte pocit, že váš život je plný aktivit, ale ne takových, které vás skutečně naplňují?
Chybí vám energie na vztahy, tvoření, pohyb, učení, koníčky nebo vlastní projekty?
Stává se vám opakovaně, že čas pro sebe, své blízké, své zájmy a podobně musí ustoupit povinnostem?
Máte pocit, že fungujete na autopilota?
Děláte hodně věcí, ale málo z nich vám připadá opravdu smysluplných?
Trávíte s lidmi, na kterých vám záleží, méně času, než byste si přáli?
Říkáte si, že se k tomu, co máte rádi, vrátíte "až bude klid", "až bude víc času", "až dokončíte X"?
První pomoc, když nemáte energii na to podstatné
Nemusíte hned kompletně změnit a přeorganizovat svůj život. Prvním krokem může být zkusit objevit jednu aktivitu, při které se cítíte "naživu", nebo naopak něco, co vám energii vysává a co nemusíte nezbytně dělat.
Zkuste mrknout na čtyři tipy níže. Vyberte si jeden, který je vám nejvíce sympatický, a vyzkoušejte si ho. Nezabere vám více než 1-2 minuty.
Kam mizí energie
Doplňte větu:
Dnes moje energie nejvíc odešla do ______.
Napište jen jednu věc, jednu aktivitu, po které byla vaše kapacita výrazně nižší než před ní.
Potom se zeptejte:
Bylo to opravdu důležité pro mě, nebo hlavně naléhavé/očekávané/samozřejmé/... ?
Nemusíte to hned měnit.
Proč? Když nemáme energie nazbyt, může pomoct pochopit, kudy nejvíc energie uniká. Dokázat si všimnout rozdílu mezi tím, co je skutečně důležité udělat, a co důležitě jenom vypadá, může být prvním krokem.
Co chybí
Doplňte větu:
Chybí mi ______.
Může to být člověk, prostor, hudba, tvoření, příroda, smích, ticho, pohyb, učení, dobrodružství, obyčejná radost. Může to být zdánlivě úplný nesmysl.
Nepřemýšlejte, jestli je to praktické, rozumné, zodpovědné nebo jestli by to ostatní schválili. Řiďte se jen svým vnitřním pocitem. Kdybych měl/a jmenovat jednu věc, co mi chybí?
Proč? Když uvízneme v nekonečném kole povinností, bývá snadné "odpojit se od sebe". Můžeme se začít zaměřovat jen na to, co je užitečné. Ale život má i jiné roviny než jen přežívání a efektivní fungování.
Kdy se tělo cítí "naživu"
Vzpomeňte si na jednu činnost, po které se vaše tělo cítí o trochu živější. Ne užitečnější. Ne výkonnější.
Živější.
Můžete se jí tento týden chvilku věnovat, i kdyby jen na pár minut?
Proč? Pokud se dlouhodobě věnujeme výhradně věcem, které nás o energii připravují, a nemáme způsob, jak ji opět doplňovat, je velmi těžké najít rovnováhu. Zkuste si věnovat pár minut a připomenout si, jaké to je, když děláte něco, při čem cítíte, že jste opravdu "naživu".
O jeden odklad méně
Vyberte něco, na čem vám záleží. Může to být věc, činnost, prostředí. Může to být člověk.
Zeptejte se:
Jaký je nejmenší a nenáročný kontakt s tím?
Napsat jednu zprávu partnerovi? Dvě minuty poslouchat hudbu, kterou jste dříve měli rádi? Udělat si krátkou procházku v parku? Připomenout si název knihy, kterou jste si chtěli přečíst, ale nebyl čas?
Proč? Fungování na autopilota a zodpovědné plnění všech povinností nás může postupně úplně odvést od toho, co je skutečně důležité. Co kdybyste si vědomě vyzkoušeli, jaké to je, když trošku času a energie investujete do toho, co jste dlouho odkládali, ale co dává smysl?
Když chybí energie na to důležité, může pomoct investovat o 1 % energie méně do přežití, a více do toho, co dává životu smysl
Co se s námi děje, když není energie na to podstatné
Naše energie není jen palivo na úkoly. Je to také způsob, jak se účastníme vlastního života.
Když většina naší energie dlouhodobě odchází do povinností, očekávání, řešení každodenního provozu nebo hašení problémů, může se zdát, že už nás nic nebaví nebo že jsme ztratili směr. Možná ve skutečnosti nezmizel zájem, ale kapacita, aby se mohl znovu objevit.
Možná se nepotřebujete donutit k větší motivaci. Možná potřebujete začít chránit malé množství energie pro aktivity, při kterých se cítíte být skutečně naživu.
Kam se ztrácí vaše energie?
Níže jsou čtyři z nejběžnějších důvodů, proč se cítíme dlouhodobě přetížení: příliš mnoho úkolů, příliš mnoho požadavků od ostatních, fyzické vyčerpání a pocit strachu nebo viny, když něco neuděláme.
Možná se poznáte ve více z nich, to je v pořádku. Zkuste si vybrat jednu možnost, která vaši situaci momentálně vystihuje nejvíc, a zjistit, jak s ní můžete pracovat.
Všechnu energii mi berou povinnosti
- Máte den plný úkolů, ale málo věcí, které byste si sami vybrali?
- Věci, na kterých vám záleží, jsou pořád až po všem ostatním?
- Máte pocit, že nejdřív musíte všechno splnit — a pak teprve můžete žít?
Možná nemáte málo energie. Možná ji jenom dlouhodobě kompletně spotřebovávají všechna vaše "musím", všechno, co je nutné, naléhavé, očekávané nebo automatické. Když je něco naléhavé a nápadné dostatečně často, snadno to začne vytlačovat i věci, které jsou pro vás sice důležitější, ale méně viditelné.
Malý experiment pro vás
Vyberte jednu povinnost dnešního dne a zeptejte se:
Musí být hotová úplně, dokonale, dnes a mnou?
Stačí najít jedno malé:
"Ne nutně."
Možná nemusí být dokonalá. Možná nemusí být dnes. Možná nemusí být celá vaše. Možná stačí první menší verze.
Zjistěte více
První pomoc při stresu: snadné techniky pro zvládnutí akutního stresu
Signály stresu v těle: jak poznat, že už je toho na vás moc
Příliš zmatku: když je toho v práci tolik, že se ani nedokážeme zorientovat
Ochrana hranic: jak poznat, respektovat a chránit své hranice
Zodpovědnost: jak převzít více zodpovědnosti sami za sebe
Příliš zodpovědnosti: když musíme zvládat více, než by mělo patřit k naší roli
Nemám kapacitu na vztahy
- Máte rádi lidi kolem sebe, ale nemáte energii na to, abyste jim byli opravdu k dispozici?
- Odkládáte zprávy, setkání nebo rozhovory, protože už na ně nemáte kapacitu?
- Chybí vám blízkost, ale zároveň často vypadá jako další nárok?
Blízkost potřebuje kapacitu. Abychom tu pro druhé a s druhými mohli skutečně být, musíme mít určitou minimální úroveň energie. Když jste dlouhodobě přetížení, i příjemné a důležité vztahy mohou začít působit jako další požadavek. To neznamená, že vám na lidech nezáleží. Může to znamenat, že jste dlouhodobě neměli dost prostoru pro načerpání energie, dost prostoru ve vztahu pro sebe nebo také dost upřímné komunikace.
Malý experiment pro vás
Vyberte si jednoho člověka, na kterém vám záleží.
Vyzkoušejte úplně minimální formu komunikace, která je ale upřímná. Například můžete poslat SMS:
"Myslím na tebe, jen teď nemám moc kapacitu."
Nebo si to zatím jen napište pro sebe.
Někdy i trocha pravdy a upřímnosti uleví víc než další snaha tvářit se, že všechno zvládáte normálně.
Zjistěte více
připravujeme
Už nedělám, co mě dřív bavilo
- Už roky neděláte věci, které vás dřív bavily?
- Máte pocit, že radost musí počkat, dokud nejsou všechny povinnosti splněné?
- Zdá se vám tvoření, hra nebo koníčky zbytečné a dětinské, i když vám chybí?
Hra, tvoření a radost nikdy nevypadají naléhavě, a proto je povinnostmi přetížený život snadno vytlačí. Hodně dospělých si myslí, že hraní, kreativita a neproduktivní radosti jsou pro ně zbytečné, a možná dokonce hloupé a nezodpovědné. Je přece tolik důležitějších věcí na práci. Ale právě takové aktivity mohou být jedním ze způsobů, jak se vrací živost — pocit, že život není jen "provoz a údržba". Je rozdíl mezi tím být naživu a skutečně se cítit naživu.
Malý experiment pro vás
Udělejte jednu úplně drobnou věc, která vás aspoň trochu láká, ale která nemá žádný užitečný výsledek.
Dvě minuty poslechu hudby.
Jeden náčrt.
Jeden odstavec.
Jedna fotka.
Jedna věc jen proto, že vás přitahuje.
Nedělám to, co by mi dávalo smysl
- Víte, co by pro vás mělo smysl, ale pořád to odkládáte?
- Máte před sebou něco důležitého, ale chybí energie začít?
- Bolí vás rozdíl mezi tím, jak žijete, a tím, jak byste žít chtěli?
Když je rozdíl mezi realitou a přáním velký, může se zdát velmi těžké, ne-li nemožné, začít jednat. Většinou jsme zvyklí přemýšlet i fungovat v zajetých kolejích a představa, že by věci mohly být zásadně jinak, se nám zdá nerealistická. Velká vize může být někdy tak důležitá, že se bojíme cokoliv i jen zkusit, protože nemáme kapacitu vypořádat se se všemi překážkami a rizikem. Přitom ale nemusí jít o velký závazek a nemusíme se rovnou snažit převrátit celý svůj život naruby. Někdy stačí udělat jen jeden drobný krok správným směrem.
Malý experiment pro vás
Zeptejte se sami sebe:
Jaký nejmenší kontakt s tím, co by mi skutečně dávalo smysl, by nebyl závazek, ale jen připomenutí a experiment?
Ne kompletní restart života. Ne změna kariéry.
Jen připomenutí směru.
Otevřít složku. Napsat jednu větu. Podívat se na starou fotku. Poslat zprávu. Přečíst odstavec. Udělat jeden krok, který nic neslibuje a k ničemu vás nezavazuje.