Informace, pozornost a stres

Jak si všímat, co k sobě pouštíme, co nás zahlcuje a kde potřebujeme jasnější hranice

Každý den k nám proudí obrovské množství informací. Zprávy. Sociální sítě. E-maily. Chaty. Notifikace. Reklama. Názory druhých lidí. Pracovní komunikace. Rodinné zprávy. Krátká videa. Komentáře. Události, které se dějí daleko, ale během několika vteřin jsou přímo před námi.

Některé informace jsou důležité. Některé užitečné. Některé nás spojí s lidmi, na kterých nám záleží. Některé nám pomohou se rozhodnout nebo něco pochopit.

A některé nás spíš zahltí. Ne proto, že bychom byli přecitlivělí nebo toho málo zvládali. Naše pozornost, energie i náš nervový systém mají své limity. Když se k nim celý den dostává příliš mnoho podnětů, naléhavosti, konfliktů, srovnávání nebo nejistoty, které musejí zpracovávat, tělo a mysl mohou zůstávat ve zvýšeném napětí.

Tento článek není výzva k dokonalému digitálnímu detoxu. Je spíš pozvánkou k tomu, abychom si občas všimli: Jaké informace k sobě pravidelně pouštím? A jak na mě působí?

Informace nejsou jen neutrální obsah

Informace nejsou jen slova nebo obrázky na obrazovce. Ovlivňují, čemu věnujeme pozornost. Co považujeme za důležité. Co v nás vyvolává strach, tlak, chuť reagovat nebo potřebu kontrolovat. Jak vnímáme svět, druhé lidi i vlastní život.

Když celý den přijímáme podněty, které jsou naléhavé, konfliktní, srovnávací nebo zahlcující, může se změnit i náš vnitřní stav. Můžeme být podrážděnější, unavenější, roztěkanější, méně schopní odpočívat, více neustále ve střehu nebo méně v kontaktu s tím, co sami potřebujeme.

To neznamená, že bychom se měli izolovat od zbytku světa nebo ignorovat realitu. Někdy ale může být užitečné položit si otázku:

Pomáhá mi způsob, jakým informace přijímám, lépe se orientovat? Nebo mě spíš zahlcuje, rozrušuje a bere mi prostor pro vlastní život?

Zprávy: být v obraze nemusí znamenat být nepřetržitě informovaný

Zpravodajství nám může pomoci rozumět světu. Někdy je důležité vědět, co se děje. Zároveň ale zprávy často přinášejí hlavně události, které jsou nové, naléhavé, konfliktní, tragické nebo výjimečné. Pokud je sledujeme často, můžeme snadno získat pocit, že svět je jen série krizí a hrozeb.

To neznamená, že samotné zprávy nebo jejich sledování jsou špatné. Můžeme si ale občas všimnout:

  • Kdy zprávy opravdu potřebuju?
  • Kdy je kontroluju spíš ze zvyku, napětí nebo strachu, že mi něco unikne?
  • Jak se moje tělo cítít po deseti minutách sledování zpráv?
  • Pomohly mi lépe se zorientovat, nebo jsem teď jen víc rozrušený/á?
  • Potřebuju zprávy sledovat právě teď (například ráno, večer, před spaním), nebo by mi víc pomohl jiný čas?

Někdy není potřeba sledovat zprávy méně proto, že je nám svět lhostejný. Ale můžeme je začít sledovat trochu jinak právě proto, abychom si zachovali větší kapacitu žít vlastní život a jasněji se rozhodovat.

Sociální sítě: kontakt, srovnávání i zahlcení

Sociální sítě umožňují zůstat v kontaktu, sdílet, inspirovat se, najít podporu nebo se dostat k informacím, ke kterým bychom jinak neměli přístup. Zároveň ale snadno spojují kontakt, zábavu, zprávy, reklamu, názory, konflikty, srovnávání, práci, inspiraci i únik od únavy nebo nepříjemných pocitů.

Někdy tak nemusíme poznat, jestli nám sociální síť opravdu pomohla, nebo jen rychle zaplnila prostor, ve kterém bychom jinak možná cítili únavu, nudu, smutek, napětí nebo potřebu odpočinout si.

Může pomoct všimnout si:

  • V jakých situacích používám sociální sítě?
  • Co od nich v tu chvíli čekám?
  • Jak se cítím po pěti nebo deseti minutách?
  • Cítím víc kontaktu, inspirace a lehkosti, anebo víc napětí, závisti, podráždění, zahlcení nebo prázdna?
  • Je to právě teď moje vědomá volba, nebo automatický zvyk?

Nejde o to sociální sítě odsuzovat, ale poznat, jakou roli v našem životě skutečně hrají.

Notifikace, zprávy, e-maily a neustálá dostupnost

Někdy největší stres nevzniká z žádné konkrétní zprávy, ale z pocitu, že musíme být pořád dosažitelní. Ozve se notifikace. Někdo napíše "jen rychlý dotaz". Pracovní komunikace se přelévá do času, který měl být volný. Odpočinek stále něco přerušuje. Tělo pak nemusí poznat, kdy je opravdu bezpečné se skutečně uvolnit. I když zrovna nic neřešíme, část pozornosti může zůstávat ve střehu: Co když se bude něco dít nebo bude někdo něco potřebovat?

Někdy ani tolik nejde o to, že bychom měli mít technologie, které používáme, více pod kontrolou, ale o nastavení realistických hranic vlastní dostupnosti. Můžete si zkusit položit otázky:

  • Musím na tuto věc reagovat hned?
  • Kdo očekává mou okamžitou dostupnost? A je to opravdu domluvené?
  • Kdy během dne chci zprávy, novinky nebo sociální sítě kontrolovat vědomě?
  • Kdy naopak potřebuji prostor bez telefonu, televize a bez podnětů?
  • Co by se stalo, kdybych odpověděl/a později?

Někdy může pomoct už to, že si dovolíte nereagovat okamžitě.

Lidé kolem nás spoluutvářejí naše informační prostředí

Informace k nám často přicházejí i od lidí, se kterými jsme v kontaktu. Některé rozhovory nás podpoří, uklidní nebo pomohou vidět věci jasněji. Jiné v nás opakovaně zanechávají zmatek, vinu, napětí, bezmoc, podráždění nebo pocit, že vlastní vnímání nemá velkou váhu. To z nikoho nedělá špatného člověka. Každý z nás někdy mluví pod vlivem bolesti, strachu nebo frustrace, zároveň je ale užitečné uvědomovat si, jak na nás určité typy komunikace dlouhodobě působí.

Zatěžující může být například opakované stěžování si bez ochoty cokoliv zkoumat nebo měnit, neustálé katastrofické scénáře, zlehčování našich hranic, snaha vyvolat v nás pocity viny, výsměch, zahlcování problémy, na které nemáme kapacitu, nebo rozhovory, po kterých méně věříme sami sobě. Často může pomoct jasně stanovit hranici:

  • O tomhle teď nechci mluvit.
  • Na tohle dnes nemám kapacitu.
  • Potřebuju změnit téma.
  • Chci tě vyslechnout, ale právě teď nemám energii na takhle náročný rozhovor.

I vztahy s druhými jsou součástí prostředí, které ovlivňuje naši pozornost a energii.

Přetěžuje vás vaše informační prostředí?

Je dobré zpozornět, pokud si všímáte, že po zprávách, sociálních sítích, komunikaci s některými lidmi nebo po sledování určitého typu obsahu opakovaně:

  • cítíte se napjatí nebo podrážděnější,
  • hůř usínáte,
  • máte potřebu kontrolovat další informace,
  • ztrácíte pojem o čase nebo odkládáte odpočinek,
  • cítíte tlak, závist nebo méněcennost,
  • máte pocit, že svět je jen hrozba a chaos,
  • hůř se soustředíte,
  • nemáte pocit, že byste měli víc jasno, ale spíš se cítíte zahlcení.

Tyto signály nejsou důkazem, že děláte něco špatně. Mohou jen ukazovat, že vaše pozornost potřebuje víc prostoru, klidu nebo jinak nastavené hranice.

Jak si vytvořit hranice tak, aby vám informace sloužily a nejen braly pozornost

Pokud cítíte, že vás informace, technologie a některé rozhovory možná občas příliš zatěžují, nemusíte začínat velkým digitálním detoxem. Často stačí malá změna, která vám pomůže víc si všimnout, co se děje. Můžete zkusit například:

  • zkontrolovat zprávy až po snídani, ne hned po probuzení
  • nedívat se na zprávy těsně před spaním
  • vypnout některé notifikace
  • dát si telefon mimo dosah, když odpočíváte nebo se věnujete svým blízkým
  • určit si konkrétní časový úsek během dne, kdy vyřizujete e-maily
  • zeptat se před otevřením aplikace: Proč ji teď jdu používat?
  • po deseti minutách online obsahu si všimnout, jak vám je fyzicky i psychicky
  • odebrat sledování účtům, po kterých se opakovaně cítíte hůř
  • domluvit si s někým čas, kdy nejste dostupní
  • ukončit rozhovor, na který nemáte kapacitu

Cílem není vytvořit si sadu pravidel a ta striktně dodržovat. Jde jen o to, aby informace, které dostáváte, vám začaly znovu sloužit a pomáhaly vám lépe žít, a ne aby jen neustále určovaly, čemu věnujete pozornost.

Nemusíte mít vždy všechno pod kontrolou. Nemusíte pokaždé vědět o všem. Nemusíte být pořád dostupní. A nemusíte přijímat každý obsah, rozhovor nebo požadavek jen proto, že se k vám dostal.

Zkuste si na závěr položit otázku: Co byste dělali, kdybyste měli 10 minut jen pro sebe, bez telefonu, televize, internetu nebo podnětů od ostatních lidí?

Zdroje:

DENWORTH, Lydia. Brain Waves Synchronize when People Interact. Scientific American [online]. 1. července 2023 [cit. 2025-04-19]. Dostupné z: https://www.scientificamerican.com/article/brain-waves-synchronize-when-people-interact/