Zprávy: být v obraze nemusí znamenat být nepřetržitě informovaný

Zpravodajství nám může pomoci rozumět světu. Někdy je důležité vědět, co se děje. Zároveň ale zprávy často přinášejí hlavně události, které jsou nové, naléhavé, konfliktní, tragické nebo výjimečné. Pokud je sledujeme často, můžeme snadno získat pocit, že svět je jen série krizí a hrozeb.

To neznamená, že samotné zprávy nebo jejich sledování jsou špatné. Můžeme si ale občas všimnout:

• Kdy zprávy opravdu potřebuju?
• Kdy je kontroluju spíš ze zvyku, napětí nebo strachu, že mi něco unikne?
• Jak se moje tělo cítít po deseti minutách sledování zpráv?
• Pomohly mi lépe se zorientovat, nebo jsem teď jen víc rozrušený/á?
• Potřebuju zprávy sledovat právě teď (například ráno, večer, před spaním), nebo by mi víc pomohl jiný čas?

Někdy není potřeba sledovat zprávy méně proto, že je nám svět lhostejný. Ale můžeme je začít sledovat trochu jinak právě proto, abychom si zachovali větší kapacitu žít vlastní život a jasněji se rozhodovat.

Sociální sítě: kontakt, srovnávání i zahlcení

Sociální sítě umožňují zůstat v kontaktu, sdílet, inspirovat se, najít podporu nebo se dostat k informacím, ke kterým bychom jinak neměli přístup. Zároveň ale snadno spojují kontakt, zábavu, zprávy, reklamu, názory, konflikty, srovnávání, práci, inspiraci i únik od únavy nebo nepříjemných pocitů.

Někdy tak nemusíme poznat, jestli nám sociální síť opravdu pomohla, nebo jen rychle zaplnila prostor, ve kterém bychom jinak možná cítili únavu, nudu, smutek, napětí nebo potřebu odpočinout si.

Může pomoct všimnout si:

• V jakých situacích používám sociální sítě?
• Co od nich v tu chvíli čekám?
• Jak se cítím po pěti nebo deseti minutách?
• Cítím víc kontaktu, inspirace a lehkosti, anebo víc napětí, závisti, podráždění, zahlcení nebo prázdna?
• Je to právě teď moje vědomá volba, nebo automatický zvyk?

Nejde o to sociální sítě odsuzovat, ale poznat, jakou roli v našem životě skutečně hrají.

Notifikace, zprávy, e-maily a neustálá dostupnost

Někdy největší stres nevzniká z žádné konkrétní zprávy, ale z pocitu, že musíme být pořád dosažitelní. Ozve se notifikace. Někdo napíše "jen rychlý dotaz". Pracovní komunikace se přelévá do času, který měl být volný. Odpočinek stále něco přerušuje. Tělo pak nemusí poznat, kdy je opravdu bezpečné se skutečně uvolnit. I když zrovna nic neřešíme, část pozornosti může zůstávat ve střehu: Co když se bude něco dít nebo bude někdo něco potřebovat?

Někdy ani tolik nejde o to, že bychom měli mít technologie, které používáme, více pod kontrolou, ale o nastavení realistických hranic vlastní dostupnosti. Můžete si zkusit položit otázky:

• Musím na tuto věc reagovat hned?
• Kdo očekává mou okamžitou dostupnost? A je to opravdu domluvené?
• Kdy během dne chci zprávy, novinky nebo sociální sítě kontrolovat vědomě?
• Kdy naopak potřebuji prostor bez telefonu, televize a bez podnětů?
• Co by se stalo, kdybych odpověděl/a později?

Někdy může pomoct už to, že si dovolíte nereagovat okamžitě.

Lidé kolem nás spoluutvářejí naše informační prostředí

Informace k nám často přicházejí i od lidí, se kterými jsme v kontaktu. Některé rozhovory nás podpoří, uklidní nebo pomohou vidět věci jasněji. Jiné v nás opakovaně zanechávají zmatek, vinu, napětí, bezmoc, podráždění nebo pocit, že vlastní vnímání nemá velkou váhu. To z nikoho nedělá špatného člověka. Každý z nás někdy mluví pod vlivem bolesti, strachu nebo frustrace, zároveň je ale užitečné uvědomovat si, jak na nás určité typy komunikace dlouhodobě působí.

Zatěžující může být například opakované stěžování si bez ochoty cokoliv zkoumat nebo měnit, neustálé katastrofické scénáře, zlehčování našich hranic, snaha vyvolat v nás pocity viny, výsměch, zahlcování problémy, na které nemáme kapacitu, nebo rozhovory, po kterých méně věříme sami sobě. Často může pomoct jasně stanovit hranici:

• O tomhle teď nechci mluvit.
• Na tohle dnes nemám kapacitu.
• Potřebuju změnit téma.
• Chci tě vyslechnout, ale právě teď nemám energii na takhle náročný rozhovor.

I vztahy s druhými jsou součástí prostředí, které ovlivňuje naši pozornost a energii.