Odpočinek pro hlavu

Na jednu minutu přestaňte přijímat všechny nové "vstupy". To znamená žádná práce, žádné rozhovory, žádné čtení, scrollování, odpovídání, plánování. Vypněte všechny zvuky a notifikace a odložte telefon.

Zavřete oči nebo se dívejte na jedno místo a jen potichu seďte.

Zeptejte se sami sebe: Potřebuju teď informace a stimulaci, nebo ticho a klid?

Proč? Při dlouhodobém nedostatku odpočinku hlava funguje v nouzovém režimu. Můžeme začít dělat věci automaticky a ze zvyku a zůstat odpojení od toho, co skutečně potřebujeme.

Prostor pro vnitřní únavu

Najděte si místo, kde budete mít na chvíli soukromí, kde nemusíte minutu nic dělat, nikomu odpovídat, ani na nic reagovat. Klidně to může být třeba jen v koupelně nebo v autě (ne za jízdy).

Zkuste si všimnout, jak se vnitřně cítíte, a pár sekund tomu věnovat pozornost. Pokuste se to neignorovat, neanalyzovat, nehodnotit ani si to nevyčítat nebo se to snažit "opravit". Jenom chvíli vnímejte, jaké to doopravdy je.

Proč? Pod tlakem často míváme sklon odpojit se od toho, jak na nás situace působí. Často to nevnímáme vůbec, nebo jen velmi povrchně ("jasně, necítím se nic moc, jsem pořád ve stresu"), přitom pro nás naše emoce a vnitřní prožívání mají mnohem více informací.

Odpočinek pro tělo

Na chvíli se zastavte a zeptejte se těla: Co by mi teď přineslo o 5 % víc pohodlí?

Změnit polohu? Napít se? Přikrýt se? Otevřít okno? Uvolnit čelist? Položit chodidla na zem? ...?

Udělejte to a sledujte, jak se vaše tělo cítí teď.

Proč? Když nedokážeme odpočívat, býváme vyčerpaní nebo přestimulovaní. Začít úplně drobnými kroky může být v takové chvíli to, co pomáhá nejvíc.

Úleva od únavy z rozhodování

U jedné drobnosti, kterou dnes budete dělat, si zvolte tu nejjednodušší možnost. Ne tu nejlepší, nejzdravější nebo ideální. Jen dost dobrou. Takovou, která splní účel, ale bude vás stát minimum času a energie.

Proč? Neschopnost odpočívat je často spojená s celkovým přetížením a zahlcením nekonečným rozhodováním. Můžeme zažívat paralýzu z analýzy a únavu z rozhodování, kdy máme problém možnosti zhodnotit a vybrat si. Všechna naše rozhodnutí ale nemusí být perfektní. Většinou máme prostor si věci zjednodušit.

• Naplánujete si volno, ale pak musíte zůstat přesčas v práci nebo pomoct někomu doma? 
• Když odpočíváte, vyrušují vás zprávy, telefonáty nebo členové domácnosti, kteří zrovna něco potřebují?
• Stačí jedna prosba, a váš čas pro sebe jde automaticky stranou?

Prvním předpokladem pro odpočinek je mít pro něj podmínky, kdy si skutečně můžete dovolit nebýt k dispozici. Pokud si čas pro sebe sice naplánujete, ale potom po vás stejně pořád někdo něco chce, vaše tělo i mysl se naučí, že "vypnout" a odpojit se není možné nikdy. 

• Cítíte vinu, když neděláte nic užitečného?
• Když se na chvíli zastavíte, začne se vám hlavou honit, co všechno ještě není hotové?

• Máte pocit, že si právo na odpočinek musíte nejdříve odpracovat?

I když máme volno, nikdo po nás právě nic nechce a nikdo nám odpočinek nezakazuje ani nevyčítá, hodně z nás si v sobě nese pravidlo, že odpočívat je dovoleno až ve chvíli, kdy je všechno hotovo. Cokoliv jiného považujeme za lenost a nezodpovědnost. Jenže všechno hotovo není nikdy. Vždycky se najde další úkol, další věc, kterou je potřeba vyřešit. Takové vnitřní pravidlo pak vede k tomu, že se cítíme provinile pokaždé, když odpočíváme, anebo se nikdy nezastavíme, dokud nejsme úplně na konci sil.

• Zkoušíte odpočívat, ale pořád máte pocit, že vás to nedobíjí?
• Sáhnete po telefonu, seriálu nebo jiné snadné aktivitě, ale necítíte se potom lépe?
• Nevíte, jestli potřebujete spánek, ticho, klid, aktivitu, společnost, samotu, čerstvý vzduch, změnu prostředí nebo prostě chvíli bez rozhodování?

Někdy odpočinek nefunguje proto, že neodpovídá tomu, co v danou chvíli potřebujeme. Často nesoulad vzniká, když se nutíme ke klidu ve chvíli, kdy jsme nabuzení ("teď musím usnout"), k aktivitě, když jsme vyčerpaní ("teď je čas cvičit, tvořit, jít na oslavu"), když si dodáváme další podněty ve chvíli, kdy už jsme přestimulovaní (jako přísun videí a seriálů, který má přebít stres a napětí) a když nedokážeme najít smysluplné podněty, když se nudíme ("co mám s tím volným časem vlastně dělat?").

• Odpočíváte a sledujete, jestli už jste dostatečně zrelaxovaní a odpočatí?
• Jdete spát a říkáte si: "Musím rychle usnout, jinak zítra nebudu schopný/á fungovat."?
• Máte pocit, že čas určený pro odpočinek musíte využít na maximum, a pokud se to nepodaří, považujete to za selhání?

"Musím si dobře odpočinout. Musím se uvolnit. Musím usnout. Musím si to užít. Musím se po tom cítit lépe." I z odpočinku a zábavy se může stát další úkol na našem seznamu povinností. Snažíme se odpočívat rychle, správně a efektivně. Potom už nejde o obnovu sil, ale o další tlak na výkon. Silou vůle se nedonutíte usnout, a stejně tak se nedonutíte ani relaxovat nebo bavit se na povel. Pomoct může vytvořit si vhodné prostředí a dát tělu i mysli čas pomalu přejít do režimu odpočinku, kdy výkon není potřeba a nic se nemusí podařit.