
Prokletí uštvaného zaměstnance
5 častých vzorců, které nám v práci berou energii, a jak si s nimi poradit
Pracovní stres obvykle nevzniká najednou. Málokdy přijde jedna velká krize, po které si řeknete: "Tak a teď jsem vyčerpaný." Mnohem častěji únava, frustrace a zahlcení narůstají postupně, z malých situací, které se opakují pořád dokola.
Vynecháváte přestávky, protože na ně není čas. Obědváte při práci. Zůstáváte přesčas nebo chodíte brzy, abyste zvládli šibeniční termíny. Řešíte úkoly i za ostatní kolegy, protože někdo to udělat musí. Po večerech odpovídáte na e-maily, abyste ostatní nezdržovali. Jste na příjmu i o víkendech a dovolených, protože jinak to nejde. Máte několik priorit najednou a všechny jsou urgentní. Od šéfa slyšíte hlavně kritiku, ale málokdy konkrétní informaci, co přesně zlepšit.
Asi každý, kdo byl někdy zaměstnaný, se minimálně s něčím podobným už setkal. Může to vypadat jako běžná součást práce. Problém ale nastává ve chvíli, kdy takové situace nejsou výjimkou, ale stávají se samozřejmostí a očekávaným standardem.
A výsledek? Nestíháme se psychicky ani fyzicky zotavovat, doslova zapomínáme, jak odpočívat. Ztrácíme přehled, perspektivu, topíme se v úkolech. Zapomínáme, co je nejdůležitější. Práce nám přestává dávat smysl.
Často pak máme pocit, že jsme málo odolní, nedostatečně výkonní nebo špatně organizovaní. Ve skutečnosti to ale může být signál, že naše pracovní podmínky, návyky nebo očekávání už pro nás nejsou dlouhodobě udržitelné.
Některé věci ovlivnit můžeme. Některé ne. Prvním krokem je dokázat je rozlišit
U pracovního stresu je snadné spadnout do jednoho ze dvou extrémů.
Buď si všechno vezmeme na sebe: "Musím být silnější. Musím to lépe zvládat. Asi jsem problém já."
Nebo naopak dojdeme k závěru, že nemůžeme dělat vůbec nic: "Taková je prostě firma. Šéf se nezmění. S tím se nedá nic dělat, takhle je to všude."
Ve skutečnosti pracovní stres vzniká kombinací našeho vlastního chování, zvyků a hranic, systémů a očekávání zaměstnavatele, chování a požadavků našeho nadřízeného, týmové kultury a atmosféry na pracovišti a přirozené potřeby našeho těla i mysli věnovat se smysluplným aktivitám i mít dost prostoru pro regeneraci.
Něco můžete začít dělat jinak. Něco můžete ovlivnit částečně. Něco můžete odmítnout. A některé věci zkrátka nezměníte.
Zkuste si co nejupřímněji odpovědět:
- Co se skutečně děje? Jaký to na mě má dopad?
- Co mohu udělat sám/sama?
- Kde potřebuji podporu, jasnější domluvu nebo změnu ze strany ostatních?
- A kde je potřeba si přiznat, že problém není jen u mě, ale i v samotném pracovním prostředí?
Na této stránce vám přestavíme pět typických vzorců v práci, které nejčastěji vedou k zahlcení, vyčerpání, frustraci i zdravotním problémům. Ukážeme si, jak je poznat, jak nás ovlivňují a jak na ně můžeme lépe reagovat.
Když je realita prezentovaná zkresleně
Někdy se stane, že nám druhý člověk podává situaci jinak, než jak ji vidíme my. To, co sami vnímáme, cítíme, nebo jak jsme situaci vyhodnotili, se najednou zdá být méně důležité nebo pravdivé v porovnání s tím, co tvrdí druhá strana. Je tak těžší věřit vlastnímu úsudku. To, že situaci vnímáte jinak než ostatní, ale neznamená, že se pletete.
Typické situace:
- zlehčování našich limitů, nákladů a našeho vyhodnocení situace ("Co ti to udělá?", "Vždyť o nic nejde...", "Zabere ti to jenom pár minut", "Moc o tom přemýšlíš")
- srovnávání s druhými a společenský tlak na to, co je "normální" ("Všichni to tak dělají", "Nikomu jinému to nevadilo")

"Je to jenom maličkost"
Když se vaše limity zlehčují
Situace, kdy je vaše energie, čas nebo nepohodlí prezentováno jako "zanedbatelné". Odmítnutí pak působí jako přehnané – a vy začnete pochybovat, jestli je vaše "ne" vůbec oprávněné.
Když se ze žádosti stane test vztahu
V těchto případech se tlak týká nás a vašeho vztahu s člověkem, který nás o něco žádá. Naše odpověď je brána jako důkaz toho, jestli nám na druhém dostatečně záleží, jestli jsme dost loajální, anebo vůbec našeho charakteru a hodnoty. Říct v takové chvíli ne pak vypadá jako poškodit samotný vztah nebo zpochybnit naši roli v něm. Zásadní je si uvědomit, že zdravý vztah dává prostor pro možnost svobodně se rozhodnout.
Typické situace:
- tlak na kvalitu vztahu ("Kdyby ti na mě záleželo", "To jsem od tebe nečekal/a")
- tlak na identitu ("Myslel jsem si, že jsi můj kamarád", "Dobrý partner/syn/člověk by to udělal")

"Kdybys mě měl/a rád/a…"
Když se z prosby stane test vztahu
Vaše rozhodnutí je spojeno s tím, jaký jste člověk nebo jaký máte vztah. Odmítnutí pak nepůsobí jako volba, ale jako zklamání druhého člověka nebo ohrožení vztahu.
Když je nám podsouvána zodpovědnost
Tlak často vzniká tak, že je nám připisována zodpovědnost za něco, co ve skutečnosti naše zodpovědnost vůbec není. Cítíme se pak, jako by něčí pocity, problémy nebo něco, co někdo v minulosti udělal, bylo na nás. Říct ne pak vypadá, jako když odmítáme splnit svoji povinnost. Důležité je si uvědomit, že to, že nám na někom záleží, neznamená, že automaticky máme zodpovědnost dělat to, co po nás chce.
Typické situace:
- podsouvání pocitu viny, hanby, závazku ("Po všem, co jsem pro tebe udělal/a...", "Ty můžeš za to, že já teď ...", "Takhle se to vždycky dělalo!")
- prezentování se jako oběti ("Tak já si to tedy udělám sám/sama...", "Mám toho nad hlavu...")

"Po tom všem, co jsem pro tebe udělal/a…"
Když se z minulosti stane závazek
Minulá pomoc nebo podpora je prezentována jako dluh, který je potřeba splatit. Vaše rozhodování se přesouvá od konkrétního požadavku do pocitu povinnosti.

"Tak já si to tedy udělám sám/a…"
Když tlak přichází nepřímo
Nikdo vás nenutí. Ale vzniká pocit viny nebo nepohody, který vás vede k tomu ustoupit – ne proto, že chcete, ale abyste ten pocit zmírnili.
Když není prostor rozhodnout se
V těchto případech není problém to, co je řečeno, ale jak. Kvůli tomu, jakým způsobem rozhovor (nebo někdy jednostranné oznámení) proběhne, máme pocit, že nemáme dost času, dostatečně jasno, anebo že nemáme svolení vybrat si. Souhlas je tak automatický. Nikdo by vám neměl bránit svobodně se rozhodnout.
Typické situace:
- automatický předpoklad nebo tiché očekávání, že budeme souhlasit ("Pomůžeš mi, že ano?")
- jednání z pozice autority, rozdávání rozkazů ("Protože jsem to řekl/a", "Já vím, co je nejlepší", "Udělej X!")
- časový tlak ("Potřebuju odpověď hned teď!")

"Pomůžeš mi s tím, že ano?"
Když se souhlas předpokládá dopředu
Otázka už obsahuje očekávanou odpověď. Místo volby jen potvrzujete něco, co už je bráno jako samozřejmé nebo domluvené.

"Protože jsem to řekl/a"
Když autorita nahrazuje vysvětlení
Rozhodnutí je prezentováno jako nezpochybnitelné. Prostor pro otázky nebo vlastní pohled se vytrácí a vy se ocitáte spíš v roli vykonavatele než partnera.

"Rozhodni se hned"
Když tlak na rychlost nahradí rozhodování
Nemáte prostor si věci promyslet. Pod tlakem času reagujeme rychle – a často jinak, než bychom se rozhodli v klidu.
Zdroje:
TAWWAB, Nedra Glover. Vymezte si hranice a nalezněte klid: Cesta ke zdokonalení. Přeložil Tomáš PIŇOS. Vydání první. Praha: Pragma, 2021. 296 s. ISBN 978-80-242-7710-3.
CLOUD, Henry a TOWNSEND, John. Boundaries: Updated and Expanded Edition. Grand Rapids: Zondervan, 2017. 352 s. ISBN 978-0-310-35180-1.
NASH, Jo. How to Set Healthy Boundaries & Build Positive Relationships [online]. PositivePsychology.com, 5. ledna 2018 [cit. 13. dubna 2025]. Dostupné z: https://positivepsychology.com/great-self-care-setting-healthy-boundaries/
REID, Sheldon. Setting Healthy Boundaries in Relationships [online]. HelpGuide.org, 13. března 2025 [cit. 2025-04-13]. Přezkoumala Melinda Smith, M.A. Dostupné z: https://www.helpguide.org/relationships/social-connection/setting-healthy-boundaries-in-relationships
TALAGO, Liz. Using healthy boundaries to protect your mental health [online]. Rula, 31. prosince 2024 [cit. 2025-04-13]. Klinicky přezkoumala Brandy Chalmers, LPC. Aktualizováno 25. března 2025. Dostupné z: https://www.rula.com/blog/boundaries-mental-health/
CHEN, Sisi. Combating Burnout with Boundaries [online]. Behavioral Health Partners Blog. University of Rochester Medical Center, leden 2023 [cit. 2025-04-13]. Dostupné z: https://www.urmc.rochester.edu/behavioral-health-partners/bhp-blog/january-2023/combating-burnout-with-boundaries
JES BELLA, K. Majini. Creating boundaries to maintaining a healthy work-life balance. International Journal of Multidisciplinary Research in Arts Science and Technology [online]. 2023, roč. 1, č. 3, s. 24–30. DOI: 10.61778/z0n81p57. [cit. 2025-04-13]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/376371674_CREATING_BOUNDARIES_TO_MAINTAINING_A_HEALTHY_WORK-LIFE_BALANCE