Nedostatek odpočinku a chronické přetížení

Když nám práce opakovaně bere více energie, než naše tělo a mysl dokážou obnovit

Typické situace: Vynecháváme pauzy, jíme při práci, máme pravidelné přesčasy, jsme dostupní po pracovní době, nevybíráme si dovolenou, pracujeme při nemoci, zažíváme neustálý tlak na výkon.

Co nám to dělá: Učí tělo, aby bylo neustále na pozoru. Zapomínáme, jak odpočívat. Časem se i běžná práce zdá náročnější. Soustředění, trpělivost, kreativita a emoční rovnováha se většinou zhoršují jako první.

Nejasné hranice a příliš zodpovědnosti

Když musíme zvládat více práce, emočního zatížení, naléhavosti nebo zodpovědnosti, než patří k naší roli

Typické situace: Děláme práci za ostatní, vždy říkáme "ano" a cítíme se provinile, když řekneme "ne", řešíme situace, za které neneseme zodpovědnost, vše se zdá být urgentní, máme zodpovědnost, ale ne autoritu.

Co nám to dělá: Je těžší vnímat vlastní hranice. Můžeme začít mít odpor k pracovním úkolům, nebo se cítit provinile, nepostradatelně nebo v pasti, zejména, když si ostatní zvyknou brát naše nadstandardní úsilí jako normální.

Když se zodpovědnost změní v to, že toho máme příliš

Matoucí priority, měnící se cíle a nerealistické požadavky

Když se nemůžeme v práci zorientovat, protože se priority, očekávání, cíle a termíny pořád mění

Typické situace: Máme nejasné priority, dostáváme pokyny, které jsou neurčité nebo se pořád mění, musíme plnit termíny, které jsou nerealistické nebo se nečekaně zkracují, různí lidé od nás mají protichůdná očekávání.

Co nám to dělá: Musíme vynakládat energii na to, abychom odhadli, co se od nás vlastně chce, neustále se přizpůsobovali a opakovaně předělávali nebo obhajovali svoji práci. I když děláme práci dobře, začneme o sobě pochybovat.

Jak nejasné priority a měnící se cíle vytvářejí stres

Ztráta důstojnosti, důvěry a autonomie

Když k nám ostatní přistupují více jako k nahraditelné pracovní jednotce a méně jako k člověku s vlastní hodnotou, důstojností a hranicemi

Typické situace: Zažíváme mikromanagement, nekonstruktivní kritiku, neustálé pochybnosti o kvalitě naší práce, nedostatek uznání a respektu, přehnané sledování, nemožnost vyjádřit se k zásadním rozhodnutím.

Co nám to dělá: Oslabuje sebedůvěru a pocit bezpečí. Můžeme začít mít tendence neustále se bránit nebo být úzkostní, naštvaní, pasivní nebo rezignovaní, protože necítíme, že by naše pracoviště bylo prostředím, kde můžeme upřímně přispět.

Když se v práci cítíte jako nahraditelná jednotka

Nedostatek smyslu a souladu s hodnotami

Když je práce odpojená od smyslu, reality, užitečnosti nebo osobních hodnot

Typické situace: Musíme plnit nesmyslné úkoly, zaměstnavatel nemá jasnou vizi, rozhodnutí nedávají příliš smysl, naše pracovní povinnosti nejsou v souladu s našimi hodnotami, pracujeme pouze pro peníze.

Co nám to dělá: Energie rychle klesá, protože se s prací nedokážeme vnitřně ztotožnit. To může vést k smutku, frustraci, cynismu, ztrátě motivace, zájmu a smyslu.

Co dělat, když práce ztratí význam