1. Vlastní pohled a úsudek můžete brát vážně

Nemusíte se spoléhat pouze na to, jak vás hodnotí ostatní nebo se řídit jenom tím, co po vás chtějí. To, že něco říká autorita, okolí nebo "všichni", ještě neznamená, že to automaticky platí i pro vás.

Můžete si dopřát chvíli na vlastní posouzení situace: Co se skutečně děje? Co je pro vás důležité? Jaké důsledky má vaše rozhodnutí pro vás i pro druhé? Co považujete v dané situaci za správné vy sami?

2. Nemusíte vždy podrobně vysvětlovat každé rozhodnutí

To neznamená, že bychom se měli chovat nezodpovědně a bezohledně, že bychom nikdy neměli nabídnout vysvětlení nebo se omluvit, když uděláme chybu. Někdy je vysvětlení užitečné nebo ohleduplné. Ale ne v každé situaci je omluva nebo vysvětlení na místě. Především to platí u rozhodnutí týkajících se vás samotných a vašeho soukromého života.

Například pokud vás známí zvou na večeři, ale vy byste raději zůstali doma a odpočívali, je naprosto v pořádku zdvořile odmítnout bez dalšího vysvětlení nebo maximálně s krátkým zdůvodněním "dnes se mi to nehodí" nebo "dnes chci zůstat doma". Není vaše povinnost zacházet do detailů proč přesně se to nehodí nebo co konkrétně tak důležitého plánujete doma dělat, že to nemůžete udělat jindy. Není vaše povinnost na tu večeři jít pouze "ze slušnosti" a už vůbec není důvod cítit se provinile, pokud odmítnete.

Je dobré se nad důvody svého chování často zamýšlet, to ale neznamená, že máme povinnost dělat to pořád, nebo dělit se o tyto úvahy s ostatními.

3. Nemusíte automaticky přebírat odpovědnost za problémy druhých

To, že někomu záleží na vaší pomoci, ještě neznamená, že ji vždy můžete nebo musíte poskytnout. Můžete nejdříve realisticky zvážit vlastní kapacitu, čas, energii i hranice a potom se sami rozhodnout, jestli někomu pomůžete, nebo ho odmítneme.

Máte právo říct "Ne." To neznamená vůbec se nezajímat o ostatní, ale realisticky posoudit, jestli je v našich silách a možnostech se v konkrétním případě angažovat.

4. Můžete změnit názor

Změnit názor pod vlivem argumentů, nových informací, okolností a podobně je normální. Uznat, že jsem se v minulosti mýlil/a chce odvahu. Je také normální bez nějakého konkrétního důvodu změnit své osobní preference.

Jestliže jste změnili názor, nebojte se to ostatním říct, zvlášť pokud je to pro vás důležité. Pokud nechcete, nemusíte tuto změnu vysvětlovat, a už vůbec ne omlouvat. Změna názoru může být známkou toho, že berete v úvahu nové informace, zkušenosti nebo změněné okolnosti.

5. Můžete udělat chybu, přijmout za ni odpovědnost a neobviňovat se

Chyby mohou být nepříjemné, a často míváme sklon dívat se na ně jako na něco špatného, nepřijatelného, stydět se za ně a vyčítat si je. Udělat chybu ale vůbec nemusí znamenat, že jste špatní nebo méněcenní.

Dělat chyby je normální, je to běžná součást lidské zkušenosti, experimentování a učení. Nezřídka se stane, že jedno selhání poskytne člověku lepší příležitost něco lépe pochopit nebo se naučit, než okamžitý úspěch. Ne vždy to tak samozřejmě vnímáme, ale důležité je snažit se všimnout si důsledků chyby, uznat vlastní podíl na situaci, napravit, co napravit jde, a vzít si z toho informaci pro příště.

6. Nemusíte mít pro každou osobní volbu dokonalé vysvětlení

Ne všechna rozhodnutí v osobním životě musí dávat smysl každému okolo vás. Někdy do nich vstupují naše vlastní zájmy, přání, preference, intuice, tělesný pocit, aktuální úroveň energie nebo únavy, potřeba klidu nebo stimulace a mnoho dalších vlivů. A nebo prostě to, že vám něco sedí víc než něco jiného.

To neznamená ignorovat realitu nebo dopady toho, co děláte, na druhé. Znamená to jen, že ne každá osobní volba musí projít cizím schválením.

7. Všichni vás nemusí mít rádi, abyste mohli být "v pořádku"

Budování dobrých vztahů je důležité. Ale snaha zavděčit se ostatním za každou cenu často vede k tomu, že přestáváme vnímat vlastní hranice a směr.

V respektujícím by měl být prostor vyjádřit jiný názor a stát si za ním, i když může být pro ostatní nepopulární nebo nepochopitelný. Stejně tak by měl zachovávat možnost odmítnout i dobře míněnou radu nebo nevyžádanou pomoc.

Nesouhlas, odlišný názor nebo odmítnutí jedné věci nemusí znamenat, že jste špatný člověk nebo že vztah selhal. 

8. Můžete říct: "Nevím."

Není vaše povinnost (ani není možné) znát vždy všechny odpovědi, nebo odpovídat na zvědavé, manipulující nebo "výchovné" otázky.

Otevřeně přiznat, že něco nevíme, je lepší a upřímnější, než lhát nebo si vymýšlet. "Nevím" může být poctivější než rychlá odpověď, kterou ze sebe dostanete jen proto, že se cítíte pod tlakem.

9. Nemusíte druhým číst myšlenky

Empatie je cenná, ale nenahrazuje jasnou komunikaci. Nemáte povinnost neustále se snažit odhadnout a domyslet, co ostatní právě prožívají, co potřebují nebo co se vám doopravdy snaží říct.

Ani v blízkém vztahu nemusíte vždy přesně vědět, co druhý člověk chce, cítí nebo naznačuje. Můžete se zeptat : například: "Nerozumím tomu, co ode mě potřebuješ. Můžeš mi to říct přímo?"

10. Nemusíte věnovat pozornost úplně všemu

Vaše pozornost, čas a energie jsou omezené. Není vaší povinností řešit každé téma, každý problém nebo každý rozhovor, který vám někdo nabídne.

Místo "je mi to jedno" může někdy lépe posloužit například věta:

"Teď na to nemám kapacitu."

"Tohle teď nechci řešit."

"Rozumím, že je to pro tebe důležité, ale já se tomu teď věnovat nemůžu."