Jak se pocity, stres a vnitřní napětí mohou ukazovat v těle

Emoce nevnímáme jen jako myšlenky nebo nálady. Téměř vždy se nějakým způsobem projevují i v těle, i když si to někdy ani neuvědomujeme. Psychika i tělo spolu úzce souvisí a vzájemně se ovlivňují.

Když jsme ve stresu, hodně lidí například může mít napjatá ramena nebo obličej, dýchat povrchně, cítit tlak nebo sevření v hrudníku nebo neklid v rukou a nohách. Když se zlobíme, častými projevy může být zrychlený dech a tep, sevřená čelist, zatínání zubů, pocit tepla nebo energie v těle. Když jsme smutní, můžeme mít pocit těžkosti, prázdnoty nebo být pomalejší a unavenější. Když jsme klidní, svaly i postoj většinou bývají více uvolněné, dech a tep bývají pomalejší a můžeme mít pocit lehkosti.

Některé fyzické projevy emocí jsou pro určité stavy typické a zažívá je hodně lidí, to ale neznamená, že každý člověk prožívá emoce stejně. Podstatné je spíše to, že co se děje v našich myšlenkách a pocitech se dost často odrazí v našem těle, například v dechu, tepu, svalech, energii, držení těla, výrazu, trávení nebo celkovém napětí.

Proč emoce nejsou jen záležitost psychiky

Emoce nejsou jen komentář nebo pocit v hlavě. Jsou součástí toho, jak se celý organismus připravuje na situaci. Když vnímáme (i potenciální) nebezpečí, tlak, nejistotu, konflikt nebo ztrátu, tělo se může aktivovat. Změní se dech, svalové napětí, tep, pozornost nebo energie. Tělo se chystá jednat, bránit se, utéct, zůstat ve střehu, stáhnout se nebo vydržet. A to se často děje rychleji, než si situaci stihneme vědomě vyhodnotit a vysvětlit.

Proto někdy nejdřív cítíme nějakou změnu v těle, a teprve potom si uvědomíme, že jsme vlastně vystresovaní, naštvaní, smutní, nejistí nebo zahlcení. Tělo tím nemusí říkat přesně, co máme právě udělat. Ale může ukazovat, že by teď něco v nás nebo kolem nás mohlo být důležité. 

Uvědomit si vlastní pocity může být užitečnější, než se je snažit za každou cenu změnit

Když si začneme všímat svého těla a toho, co se v něm děje, když prožíváme různé emoce, občas nám to umožní svůj vnitřní stav změnit. Když povolíme čelist, vydechneme, opřeme chodidla o zem nebo uvolníme ramena, můžeme se někdy začít cítit fyzicky i psychicky trochu klidnější. Naopak když se trochu narovnáme, zvedneme hlavu a zaujmeme otevřenější postoj, může se nám někdy vrátit trocha sebejistoty nebo energie. Někdy drobný pohyb, změna postoje, výrazu nebo dechu vede i ke změně nálady.

Ale cílem není náladu rychle "opravit". Emoce nejsou ani náhodný šum, ani chyba a něco, co bychom měli neustále řídit nebo optimalizovat. Jsou to především informace o tom, co prožíváme, co je pro nás důležité, co nás zasáhlo, nebo co pro nás má význam.

Proto nemusí být nejužitečnější okamžitě se ptát "Jak se toho pocitu zbavím?" nebo "Jak se teď hned můžu začít cítit příjemněji?". Více pomoct může uvědomit si:

• Co právě teď prožívám (v těle, ve svých emocích)?
• Co mi to možná ukazuje?
• A co potřebuju zohlednit, než se rozhodnu, jak budu reagovat?

Tělo nám pokaždé nemusí dávat jednoznačné odpovědi. Může nám ale pomoct všimnout si, co se právě děje a co to pro nás znamená.