Všímavost je první krok, ne konečný cíl

Všímavost (mindfulness) se stala populárním nástrojem pro zvládání stresu a zlepšení duševní pohody. A pro mnoho lidí je skutečně užitečná - může nám pomoct zastavit se, vnímat přítomný okamžik a věnovat více pozornosti sami sobě. Někdy už samotné zpomalení a všimnutí si toho, co se děje, přinese více klidu nebo prostoru. Ale ne vždy. 

Všímavost může být velmi užitečný začátek. Můžeme si díky ní více uvědomit, co se děje kolem nás, jak to na nás působí a co prožíváme uvnitř, v těle, emocích a myšlenkách. Někdy si právě díky všímavosti uvědomíme něco nepříjemného, například napětí, smutek, vztek, únavu, zmatek, zahlcení nebo pocit, že nám v našem životě něco dlouhodobě nesedí. Výsledkem pak přirozeně nemusí být větší klid a vyrovnanost. To neznamená, že všímavost nefunguje. A neznamená to ani, že jste něco udělali špatně. Možná se jen ukázalo něco, co už potřebuje víc než jen pozorování, možná něco (ne)udělat nebo (ne)říct, a možná jen více pochopení.

Tři kroky všímavosti: uvědomění, porozumění, zohlednění

Když si všimnete nepříjemného pocitu, není vždy potřeba s ním hned něco dělat. Někdy stačí ho chvíli vnímat. Jindy ale samotné pozorování nestačí, protože pocit ukazuje na něco, co potřebuje být pochopeno nebo zohledněno. Může vám pomoct rozlišit tři kroky:

• Uvědomění: Nejdříve zaregistrujete, že se něco děje. Například: Mám stažený žaludek. Jsem podrážděný/á. Nemůžu se uvolnit. Jsem smutný/á a nevím proč.
• Porozumění: Potom se můžete zeptat: Kdy se to objevilo? S čím to možná souvisí? Je to únava, stres, hranice, strach, smutek, potřeba, nebo něco jiného? Co se děje ve mně? A co se děje kolem mě? Nejde o rychlou odpověď. Někdy porozumění přijde až později.
• Zohlednění: Nakonec může přijít otázka: Co z toho potřebuji vzít vážně? Možná potřebujete odpočinek. Možná rozhovor. Možná lépe nastavit nějakou hranici. Možná pohyb nebo naopak klid. Možná podporu. Možná změnit očekávání. Možná jen nepokračovat dál úplně automaticky.

Všímavost je začátek kontaktu s naší vnější i vnitřní realitou. Pomáhá nám získat více informací. Další krok je zjistit, co s těmito informacemi potřebujete udělat, pokud vůbec něco.

Všímavost nám nemusí sedět pokaždé stejně

Všímavost může být podpůrná. Pro mnoho lidí je krátké zastavení, vnímání vlastního dechu, těla nebo smyslů dobrý způsob, jak se vrátit k sobě a k přítomnému okamžiku. Neznamená to ale, že každá technika sedí každému a v každé situaci.

Někdy je příjemné sledovat dech. Jindy to může zvyšovat úzkost. Někdy body scan (postupné vnímání jednotlivých částí vlastního těla) pomůže být ve větším kontaktu s vlastním tělem. Jindy přinese příliš mnoho nepříjemných vjemů. Někdy krátká meditace uklidní. Jindy spíše přivede pozornost ke smutku, neklidu nebo zahlcení. 

Obecně platí, že čím delší nebo intenzivnější nějaká technika je, tím užitečnější může být postupovat pomalu, s větší opatrností a ideálně s podporou někoho zkušeného, zvlášť pokud za sebou máte trauma, jste ve velmi náročném období nebo se při cvičení opakovaně cítíte hůř. V takové chvíli není cílem vydržet a pokračovat, "dokud se to nesrovná". Cílem může být spíše všimnout si, co se děje, a zvolit bezpečnější formu podpory.

Jak experimentovat s všímavostí bezpečněji

Nemusíte mít složitý plán. Někdy stačí několik jednoduchých otázek.

Než začnete

• Mám na to teď kapacitu?
• Cítím se dostatečně bezpečně?
• Je lepší začít něčím kratším a jednoduším?
• Můžu si techniku přizpůsobit, aby mi více vyhovovala? Potřebuji například raději pro začátek nechat oči otevřené, hýbat se místo klidného sezení, mít místo ticha puštěnou klidnou hudbu nebo zůstat více v kontaktu s okolím?

Během praktikování všímavosti

• Je to stále únosné?
• Cítím se víc "v kontaktu se sebou", přítomně a ukotveně, nebo spíš odpojeně, zahlceně nebo "mimo sebe"?
• Můžu kdykoliv přestat?

Po skončení

• Mám čistější hlavu, více jasno, cítím se klidnější a víc sám/sama sebou, nebo jsem naopak zmatený/á, přetížený/á, odpojený/á?

• Potřebuju si s někým promluvit nebo nějak zpracovat to, co se během cvičení objevilo?

• Mám pocit, že teď dokážu jednat více v souladu se svými potřebami a hodnotami?

Pokud vám určitá technika opakovaně nesedí, nemusí to znamenat, že ji děláte špatně. Možná jen není vhodná právě pro vás, pro tuto chvíli nebo pro vaše aktuální rozpoložení.