Samotná všímavost nestačí

Všímavost je první krok, ne konečný cíl

Všímavost (mindfulness) se stala populárním nástrojem pro zvládání stresu a zlepšení duševní pohody. A pro mnoho lidí je skutečně užitečná - může nám pomoct zastavit se, vnímat přítomný okamžik a věnovat více pozornosti sami sobě. Někdy už samotné zpomalení a všimnutí si toho, co se děje, přinese více klidu nebo prostoru. Ale ne vždy. 

Všímavost může být velmi užitečný začátek. Můžeme si díky ní více uvědomit, co se děje kolem nás, jak to na nás působí a co prožíváme uvnitř, v těle, emocích a myšlenkách. Někdy si právě díky všímavosti uvědomíme něco nepříjemného, například napětí, smutek, vztek, únavu, zmatek, zahlcení nebo pocit, že nám v našem životě něco dlouhodobě nesedí. Výsledkem pak přirozeně nemusí být větší klid a vyrovnanost. To neznamená, že všímavost nefunguje. A neznamená to ani, že jste něco udělali špatně. Možná se jen ukázalo něco, co už potřebuje víc než jen pozorování, možná něco (ne)udělat nebo (ne)říct, a možná jen více pochopení.

Tři kroky všímavosti: uvědomění, porozumění, zohlednění

Když si všimnete nepříjemného pocitu, není vždy potřeba s ním hned něco dělat. Někdy stačí ho chvíli vnímat. Jindy ale samotné pozorování nestačí, protože pocit ukazuje na něco, co potřebuje být pochopeno nebo zohledněno. Může vám pomoct rozlišit tři kroky:

  • Uvědomění: Nejdříve zaregistrujete, že se něco děje. Například: Mám stažený žaludek. Jsem podrážděný/á. Nemůžu se uvolnit. Jsem smutný/á a nevím proč.
  • Porozumění: Potom se můžete zeptat: Kdy se to objevilo? S čím to možná souvisí? Je to únava, stres, hranice, strach, smutek, potřeba, nebo něco jiného? Co se děje ve mně? A co se děje kolem mě? Nejde o rychlou odpověď. Někdy porozumění přijde až později.
  • Zohlednění: Nakonec může přijít otázka: Co z toho potřebuji vzít vážně? Možná potřebujete odpočinek. Možná rozhovor. Možná lépe nastavit nějakou hranici. Možná pohyb nebo naopak klid. Možná podporu. Možná změnit očekávání. Možná jen nepokračovat dál úplně automaticky.

Všímavost je začátek kontaktu s naší vnější i vnitřní realitou. Pomáhá nám získat více informací. Další krok je zjistit, co s těmito informacemi potřebujete udělat, pokud vůbec něco.

Nepříjemné emoce nejsou chyba

Někdy se od všímavosti nebo meditace očekává, že nás hlavně uklidní. A někdy se to opravdu stane. Jindy se ale může objevit něco nepříjemného: smutek, vztek, strach, neklid, únava, odpor, zmatek a podobně. Ne proto, že byste cvičení dělali špatně. Možná jste se jen na chvíli zastavili a všimli si něčeho, co už v těle nebo psychice nějakou dobu bylo.

Nepříjemná emoce není chyba ani selhání. Může být signálem, že něco potřebuje pozornost: například dlouhodobé přetížení, potlačená potřeba, překročená hranice, ztráta, nejistota, vnitřní nesoulad nebo situace, kterou je potřeba lépe pochopit.

Zároveň není nutné každou emoci hned vysvětlit nebo vyřešit. Někdy potřebuje čas. Někdy ticho a klid. Někdy blízkost nebo pomoc druhého člověka. Někdy odbornou podporu. A někdy jen prostor, aby mohla být vnímaná bez sebeobviňování.

Všímavost nám nemusí sedět pokaždé stejně

Všímavost může být podpůrná. Pro mnoho lidí je krátké zastavení, vnímání vlastního dechu, těla nebo smyslů dobrý způsob, jak se vrátit k sobě a k přítomnému okamžiku. Neznamená to ale, že každá technika sedí každému a v každé situaci.

Někdy je příjemné sledovat dech. Jindy to může zvyšovat úzkost. Někdy body scan (postupné vnímání jednotlivých částí vlastního těla) pomůže být ve větším kontaktu s vlastním tělem. Jindy přinese příliš mnoho nepříjemných vjemů. Někdy krátká meditace uklidní. Jindy spíše přivede pozornost ke smutku, neklidu nebo zahlcení. 

Obecně platí, že čím delší nebo intenzivnější nějaká technika je, tím užitečnější může být postupovat pomalu, s větší opatrností a ideálně s podporou někoho zkušeného, zvlášť pokud za sebou máte trauma, jste ve velmi náročném období nebo se při cvičení opakovaně cítíte hůř. V takové chvíli není cílem vydržet a pokračovat, "dokud se to nesrovná". Cílem může být spíše všimnout si, co se děje, a zvolit bezpečnější formu podpory.

Jak experimentovat s všímavostí bezpečněji

Nemusíte mít složitý plán. Někdy stačí několik jednoduchých otázek.

Než začnete

  • Mám na to teď kapacitu?
  • Cítím se dostatečně bezpečně?
  • Je lepší začít něčím kratším a jednoduším?
  • Můžu si techniku přizpůsobit, aby mi více vyhovovala? Potřebuji například raději pro začátek nechat oči otevřené, hýbat se místo klidného sezení, mít místo ticha puštěnou klidnou hudbu nebo zůstat více v kontaktu s okolím?

Během praktikování všímavosti

  • Je to stále únosné?
  • Cítím se víc "v kontaktu se sebou", přítomně a ukotveně, nebo spíš odpojeně, zahlceně nebo "mimo sebe"?
  • Můžu kdykoliv přestat?

Po skončení

  • Mám čistější hlavu, více jasno, cítím se klidnější a víc sám/sama sebou, nebo jsem naopak zmatený/á, přetížený/á, odpojený/á?

  • Potřebuju si s někým promluvit nebo nějak zpracovat to, co se během cvičení objevilo?

  • Mám pocit, že teď dokážu jednat více v souladu se svými potřebami a hodnotami?

Pokud vám určitá technika opakovaně nesedí, nemusí to znamenat, že ji děláte špatně. Možná jen není vhodná právě pro vás, pro tuto chvíli nebo pro vaše aktuální rozpoložení.

Technika má sloužit vám, ne vy jí

To, že nějaká technika pomáhá mnoha lidem, neznamená, že musí být ideální i pro vás. A to, že vám něco pomáhalo minulý měsíc, neznamená, že to musí být vhodné i dnes. Náš vnitřní stav se mění. Mění se naše únava, kapacita, prostředí, životní situace i to, co právě potřebujeme. Prakticky jakoukoliv techniku si můžete přizpůsobit podle sebe. Anebo ji prostě přestat používat, pokud vám nevyhovuje.

Všímavost by vás měla jemně podpořit v přesnějším a pravdivějším kontaktu s realitou toho, co se děje kolem vás i uvnitř vás, a pomoci vám díky tomu hledat další krok, který vám dává smysl. Neznamená nutit se do něčeho, co je vám nepříjemné nebo co vás zahlcuje. Mnohem užitečnější je postupovat pomalu, s upřímnou zvědavostí a především s respektem k vlastní kapacitě a hranicím.

Zdroje:

YAVUZ SERCEKMAN, Meltem. Exploring the sustained impact of the Mindfulness-Based Stress Reduction program: a thematic analysis. Frontiers in Psychology [online]. 2024, vol. 15 [cit. 2025-04-06]. DOI: 10.3389/fpsyg.2024.1347336. Dostupné z: https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyg.2024.1347336/full

FAZIA, Teresa, BUBBICO, Francesco, NOVA, Andrea, BUIZZA, Chiara, CELA, Herald, IOZZI, Davide, CALGAN, Beril, MAGGI, Federica, FLORIS, Valentina, SUTTI, Irene, BRUNO, Salvatore, GHILARDI, Alberto a BERNARDINELLI, Luisa. Improving stress management, anxiety, and mental well-being in medical students through an online Mindfulness-Based Intervention: a randomized study. Scientific Reports [online]. 2023, vol. 13, article no. 8214 [cit. 2025-04-06]. DOI: 10.1038/s41598-023-35483-z. Dostupné z: https://www.nature.com/articles/s41598-023-35483-z

AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION. Mindfulness meditation: Psychologists have found that mindfulness meditation changes our brain and biology in positive ways, improving mental and physical health. American Psychological Association [online]. 30. října 2019 [cit. 2025-04-06]. Dostupné z: https://www.apa.org/topics/mindfulness/meditation

CRESWELL, J. David, LINDSAY, Emily K., VILLALBA, Daniella K. a CHIN, Brian. Mindfulness Training and Physical Health: Mechanisms and Outcomes. Psychosomatic Medicine [online]. 2019, vol. 81, no. 3, s. 224–232 [cit. 2025-04-06]. DOI: 10.1097/PSY.0000000000000675. Dostupné z: https://journals.lww.com/bsam/abstract/2019/04000/mindfulness_training_and_physical_health_.2.aspx

FARIAS, M.; MARALDI, E.; WALLENKAMPF, K. C.; LUcCHETTI, G. Adverse events in meditation practices and meditation‑based therapies: a systematic review. Acta Psychiatrica Scandinavica [online]. 2020, roč. 142, č. 5, s. 374–393 [cit. 2025-06-21]. DOI: 10.1111/acps.13225. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/acps.13225

MONTERO‑MARIN, Jesús; ALLWOOD, Matthew; BALL, Susan; CRANE, Catherine; DE WILDE, Katherine; HINZE, Verena; JONES, Benjamin; LORD, Liz; NUTHALL, Elizabeth; RAJA, Anam; TAYLOR, Laura; TUDOR, Kate; BLAKER‑M ORE, Sarah‑Jayne; BYFORD, Sarah; DALGLEISH, Tim; FORD, Tamsin; GREENBERG, Mark T.; UKOUMUNNE, Obioha C.; WILLIAMS, J. Mark G.; KUYKEN, Willem; et al. School-based mindfulness training in early adolescence: what works, for whom and how in the MYRIAD trial? BMJ Mental Health [online]. 2022, vol. 25, no. 3, pp. 117–124 [cit. 2025‑06‑21]. DOI: 10.1136/ebmental‑2022‑300439. Dostupné z: https://mentalhealth.bmj.com/content/25/3/117

FARIAS, Miguel. Meditation And Mindfulness Have a Dark Side We Often Overlook. ScienceAlert [online]. 2025‑06‑03 [cit. 2025‑06‑21]. Dostupné z: https://www.sciencealert.com/meditation-and-mindfulness-have-a-dark-side-we-often-overlook