Jak vnímání těla pomáhá lépe rozumět našim emocím, potřebám a reakcím

Emoční inteligence neznamená mít emoce dokonale pod kontrolou, ani být pořád klidní, vyrovnaní nebo "správně" reagovat v každé situaci. Jde spíše o schopnost všímat si, co vnitřně prožíváme, co to může znamenat a jak na to reagovat způsobem, který víc respektuje nás, druhé lidi i realitu situace. A právě tady může být tělo důležité, protože emoce často nevnímáme jen "v hlavě", projevují se také v těle.

Naše emoce, nálady a pocity nejsou jen záležitost psychiky. Často se nějakým způsobem odrazí v našem postoji, výrazu, dechu, energii, napětí ve svalech a podobně. Někdy může jít o celkový pocit v těle, jindy si můžeme všimnout, že se určitý pocit projevuje v konkrétní části těla, třeba v hrudníku, břiše, ramenou, hlavě, čelisti... Když tělu věnujeme více pozornosti, můžeme někdy lépe rozpoznat, co se v nás děje dřív, než zareagujeme úplně automaticky.

Tělo jako součást porozumění vlastním emocím

Někdy si emoci uvědomíme v hlavě: Jsem naštvaná. Jsem smutný. Mám strach. Jindy emoci vědomě ještě neregistrujeme, ale můžeme vnímat určitý stav nebo změnu v těle, například stažený žaludek, tlak v hrudníku, ztuhlá ramena, teplo v obličeji, mělký dech, tíhu v těle, neklid v rukou nebo nohách.

Tělesný signál nemusí mít jen jeden význam. Stažený žaludek může být například úzkost, hlad, únava, reakce na člověka před námi. Napětí v ramenou může souviset se stresem, dlouhým sezením, bolestí, soustředěním nebo snahou něco vydržet. Proto může být užitečné si všímat: Co cítím v těle? Jakou emoci to může doprovázet? Co se právě děje kolem mě? Co potřebuji ještě ověřit?

Jak můžete pracovat s tělem a emocemi

Proto, abychom mohli s naším tělem a emocemi vědomě pracovat, není potřeba nic složitého. Někdy stačí na okamžit se zastavit a všimnout si, co se právě děje. Tady se můžete inspirovat, když budete v konkrétní situaci.

Když je nějaká emoce velmi silná

Zkuste se zeptat:

• Kde to cítím v těle?
• Je tam tlak, napětí, teplo, tíha, neklid, stažení, prázdno, něco jiného?
• Co právě potřebuju? Chce tělo spíš pohyb, klid, oporu, výdech, prostor, nebo nastavení hranici?

Když reagujete rychleji, než chcete

Můžete se na chvíli vrátit k tělu:

• Co se stalo těsně před tím, než jsem zareagoval/a?
• Co jsem cítil/a v těle?
• Reagoval/a jsem jen na tuto konkrétní situaci, nebo i na nahromaděnou únavu, tlak, předchozí napětí nebo něco dalšího z mé minulosti?

Když nevíte, co za emoci vlastně prožíváte

Nemusíte ji hned pojmenovat přesně. Můžete začít tělem, úplně jednoduše:

• Je to spíš napětí, tíha, neklid, tlak, prázdno, energie nebo něco jiného?
• Je to příjemné, nepříjemné, nebo nejasné?
• Je to silnější, když na něco pomyslím?
• Zmenšuje se to, když se opřu, vydechnu, odejdu, promluvím nebo si dopřeju víc času?

Když si něčeho všimnete u druhého člověka

Zkuste brát změny v postoji, výrazu, projevu a další tělesné signály jako možná užitečná vodítka, ne jako jistý verdikt o tom, co právě druhý člověk prožívá, jak se cítí nebo na co myslí. Snažte se je brát spíše jako pozvánku k větší citlivosti a případně zvědavosti, ale vždy s respektem k druhému.

"Vím, že se zlobíš." může být pravda, ale také nemusí, i když nám to tak připadá. A především, v konverzaci často definitivní výroky o druhém nepomáhají, i když jsou přesné. Někdy pomůže spíše nechat druhému člověku více prostoru a říct raději: "Připadá mi, že se něco změnilo. Vnímám to správně?"