Vztek a jeho funkce

Co může vztek a podráždění ukazovat o našich hranicích, potřebách a hodnotách

Cítíte se poslední dobou naštvaní, podráždění nebo frustrovaní? Nejste v tom sami. Vztek není známkou toho, že je s námi něco špatně. Je to důležitý signál, který bychom neměli ignorovat. Techniky, které pomáhají uklidnit se, jsou užitečné, ale samy o sobě většinou nestačí. Pojďme se podívat proč.

Vztek je signál, že se něco děje

Vztek není chyba nebo slabost. Často se objevuje ve chvíli, když jsme pod tlakem, někdo překročil naše hranice, vnímáme nespravedlnost nebo ztrátu respektu, může být ohrožená nějaká naše potřeba nebo hodnota, nebo zkrátka něco, na čem nám záleží. To neznamená, že vztek vždy přesně popisuje celou situaci. Ani nám neříká, co máme dělat. Ale může nám ukazovat, že něco důležitého může být ohroženo, a má smysl věnovat pozornost tomu, co se děje.

Bez vzteku bychom si někdy ani nevšimli, že je něco špatně. Například po jednání s kolegou cítíte vztek. Na první pohled si možná řeknete: "Reaguju přehnaně." Když se ale nad rozhovorem zamyslíte, uvědomíte si, že vás kolega opakovaně přerušoval a skákal vám do řeči. Vztek pak nemusí být nesmyslná reakce. Může ukazovat, že vám chyběl prostor domluvit, že byla překročená vaše hranice nebo že potřebujete příště situaci pojmenovat jasněji.

Mýtus: "Vztek je iracionální a destruktivní"

Velká část lidí má zažitou představu, že vztek je negativní, nežádoucí, možná i nesmyslný a přehnaný. A proto je špatné vztek projevovat, a dokonce i zažívat. Ale vztek sám o sobě není problém. Problémem může být to, jak s ním zacházíme.

Vztek není totéž co agresivita

Brát svůj vztek vážně neznamená jednat podle každého impulzu. Neznamená to křičet, urážet, trestat druhé mlčením nebo říct všechno, co vás v tu chvíli napadne. Znamená to spíš všimnout si: Jsem naštvaný/á. Něco je pro mě důležité. Co to je?

Teprve potom může přijít rozhodnutí, co s tím. Možná potřebujete odejít na chvíli z místnosti. Možná říct: "Teď jsem moc rozrušený/á, potřebuju se k tomu vrátit později." Možná pojmenovat konkrétní hranici nebo požádat o změnu. Anebo si jen uvědomit, že hlavní příčina vzteku je v něčem z minulosti, co nám aktuální situace připomněla.

Vztek může dodat energii. Ale směr mu dává až porozumění, co se děje, a volba, jak reagovat.

Proč se vzteku často bojíme?

Asi každému z nás se někdy stalo, že jsme ve vzteku řekli nebo udělali něco, čeho jsme později litovali. (Někoho jsme urazili, naštvali, ublížili jsme někomu, na kom nám záleží.) Vztek někdy může být velmi intenzivní a nepříjemná emoce a není neobvyklé, že máme obavy, že nad sebou ve vzteku ztratíme kontrolu, anebo se nám to skutečně stane a vybuchneme, i když jsme nechtěli.

Hodně lidí se naučilo, že projevovat vztek je neslušné a nepřijatelné. Možná jsme slyšeli: "Nekřič. Nevztekej se. Uklidni se!". Někdy se hodnocení týká i toho, že naše reakce je přehnaná: "Proč se tak rozčiluješ? Vždyť o nic nejde. Jsi moc citlivý/á.". Můžeme pak věřit, že náš vztek je špatný, bezdůvodný a možná i nebezpečný, a začít se snažit ho skrývat, potlačovat, zlehčovat, odsuzovat nebo se za něj stydět. A potom nás někdy už ani nenapadne, že možná v určité situaci bylo naše naštvání oprávněné a náš vztek docela na místě.

Je potřeba rozlišovat dvě věci: vztek jako emoci (náš vnitřní prožitek) a způsob, jakým vztek projevíme.

Když vztek příliš rychle zlehčíme

Když si opakovaně říkáme, že se "nemáme rozčilovat", můžeme někdy přehlédnout důležité informace, například:

  • že nám něco vadí víc, než jsme si připouštěli,
  • že jsme dlouho ustupovali,
  • že někdo opakovaně překračuje naši hranici,
  • že se cítíme nerespektovaní,
  • že neseme víc odpovědnosti, než je naše,
  • že se snažíme být "v pohodě" i ve chvíli, kdy něco opravdu není v pořádku.

To neznamená, že ve vzteku vždy vidíme celou situaci přesně a pravdivě. Vztek nám někdy skutečně může pomoct vnímat situaci jasněji, a jindy zase může naše vnímání a hodnocení situace zkreslit. Znamená to jen, že může být užitečné neodsunout ho stranou dřív, než se zeptáme: Co konkrétně mě tady naštvalo? A proč právě tohle? 

Když vztek dlouho potlačujeme

Když vztek jednou potlačíme nebo ignorujeme, nemusí se stát nic zvláštního. Někdy je to dokonce nejbezpečnější nebo nejvhodnější možnost pro danou chvíli. Problém může vznikat tehdy, když dlouhodobě nemáme prostor vztek vnímat, pochopit nebo bezpečně vyjádřit. Pak se může začít projevovat jinak, například jako:

  • dlouhodobé podráždění,
  • nedostatek kontaktu, blízkosti nebo chlad ve vztahu,
  • výbuch kvůli zdánlivé maličkosti,
  • únava z neustálého přizpůsobování,
  • ztráta kontaktu s tím, co vlastně chceme nebo nechceme,
  • pocit, že musíme neustále vše filtrovat a že už se nedá nic upřímně říct, aniž by z toho vznikl konflikt.

Někdy se dlouhodobé napětí může ukazovat i v těle, například jako potíže se spánkem, napětí ve svalech (zejména třeba v ramenou nebo čelistech), zrychlené dýchání nebo celková únava. To neznamená, že vztek je potřeba dát vždy okamžitě najevo. Znamená to, že opakované potlačování má svou cenu.

Kde má místo relaxace a zklidnění

Když je vztek silný, zklidnění může být velmi užitečné. Někdy potřebujeme nejdříve snížit intenzitu, odejít na chvíli z místnosti, nadechnout se, projít se nebo nechat tělo trochu se uvolnit. Ne proto, že vztek je špatný. Ale proto, abychom neublížili sobě ani druhým a mohli se k situaci vrátit ve chvíli, kdy můžeme jasně uvažovat.

Zklidnění ale nemusí být řešení. Pokud se jen opakovaně uklidníme, abychom mohli reagovat záměrně a konstruktivně, ale nikdy se nezeptáme, co nás vlastně tolik zasáhlo, stejná situace se může vracet znovu.

Co můžeme udělat, když jsme klidnější

Ve chvíli, kdy jsme klidnější, může být užitečné se k našemu vzteku vrátit, ne abychom si ho vyčítali, trestali se za něj, ani mu slepě věřili, ale abychom zjistili, co nám ukazoval.

Můžete se zeptat:

  • Co přesně mě zasáhlo? Co se objektivně stalo kolem mě? Co se stalo ve mně?
  • Byla překročená nějaká hranice? Šlo například o nespravedlnost, neúctu, tlak, únavu, strach, stud nebo starší zranění?
  • Co potřebuji ověřit, než zareaguji?
  • Jak chci reagovat? Je potřeba něco říct, změnit, odmítnout, opravit, vysvětlit nebo nechat být?

Někdy odpovědí bude rozhovor. Někdy nastavení hranice. Někdy omluva. Někdy odpočinek. Někdy změna prostředí. A někdy zjištění, že vztek sice dával smysl, ale nepatřil celý k této situaci.

Vztek může pomáhat

Vztek není nepřítel, ale ani povel, podle kterého musíme okamžitě jednat. Může být důležitým signálem, že se něco dotklo našich hranic, hodnot, potřeb, důstojnosti nebo pocitu spravedlnosti. Někdy ukazuje něco velmi přesně. Jindy je spojený s únavou, starší zkušeností, strachem nebo domněnkou, kterou je potřeba ověřit.

Vztek má smysl brát vážně. A zároveň není nutné jednat na základě prvního impulzu.

Někdy je první krok zklidnit tělo. Někdy pochopit, co se stalo.
Někdy nastavit hranici. Někdy říct větu, kterou jsme dlouho neříkali. Někdy se omluvit za způsob, jakým jsme ve vzteku zareagovali. A někdy si jen přiznat: "Tohle pro mě bylo důležité."

Vztek nám může ukázat cestu zpět k tomu, na čem nám záleží, pokud mu dáme prostor, ale nenecháme ho řídit celé naše jednání.